Proč se vám motá hlava? 7 hlavních příčin závratí

Poruchy rovnovážného ústrojí ve vnitřním uchu

Poruchy rovnováhy ve vnitřním uchu patří mezi ty potíže, se kterými se během života setká opravdu hodně lidí. Možná to znáte – vstanete ráno z postele a najednou se vám točí hlava, nebo se otočíte na bok a svět se s vámi rozjede jako na kolotoči. Není to příjemné, že?

Ve vnitřním uchu máme celý systém kanálků a struktur, které hlídají, jak stojíme, kam se pohybujeme a jestli jsme v rovnováhe. Představte si to jako miniaturní vodováhu v hlavě. Když se tam něco pokazí, mozek dostává zmatené zprávy o tom, kde vlastně jsme, a začne nám být špatně.

Ten rovnovážný aparát ve vnitřním uchu není nic jednoduchého. Máme tam takzvané polokruhovité kanálky a další struktury, které neustále sledují každý pohyb hlavy. Uvnitř jsou jemné vláskové buňky ponořené v gelu, který reaguje na naše pohyby. Když pohnete hlavou, tekutina uvnitř se rozteče a tyto vlásky to zachytí. Pak pošlou signál do mozku: „Hej, otáčíme se doleva! Jenže když se tohle všechno pokazí, začnou problémy.

Jedna z nejčastějších příčin závratí se jmenuje benigní paroxysmální polohová závrať. Zní to složitě, ale princip je docela jednoduchý. Ve vnitřním uchu máme drobné krystalky vápníku, které mají své místo. Někdy se ale uvolní a začnou se válet tam, kde nemají co dělat. A pak, když si třeba lehněte na druhou stranu v posteli nebo zakloníte hlavu dozadu u kadeřníka, najednou se vám zatočí hlava jako na pouťovém atrakci. Závrať je intenzivní, ale naštěstí trvá jen chvilku – pár sekund, maximálně pár minut.

Pak je tu Ménièrova choroba, která je horší oříšek. Je to chronický problém, kdy se ve vnitřním uchu hromadí moc tekutiny. Člověk s touto nemocí zažívá opravdové záchvaty – točí se mu hlava, ztrácí sluch, v uchu mu zvoní a má pocit, jako by měl ucho plné. Záchvat může trvat pár minut, ale taky klidně několik hodin. A co je nejhorší? Nevíte, kdy přijde další. Lékaři přesně neví, co ji způsobuje, ale zřejmě je to kombinace dědičnosti, možných problémů s imunitou a poruch v hospodaření s tekutinami v těle.

Setkáte se také s vestibulární neuritidou. To je zánět nervu, který posílá informace o rovnováze do mozku. Většinou za tím stojí nějaký virus. Představte si, že se probudíte a svět se s vámi zatočí tak moc, že se ani nemůžete pořádně postavit. Je vám na zvracení a trvá to dny, někdy i týdny. Dobrou zprávou je, že sluch zůstává v pořádku, protože je postižený jen ten rovnovážný nerv. Mozek se to časem naučí kompenzovat, ale úplné zotavení může zabrat i několik měsíců.

Horší varianta je labyrintitida, kdy je postižené celé vnitřní ucho. Tady kromě závratí a problémů s rovnováhou přichází i ztráta sluchu a pískání v uších. Může to způsobit virus nebo bakterie, přičemž bakteriální zánět je opravdu vážná věc – tam se nedá váhat a je třeba rovnou k lékaři pro antibiotika.

A nakonec existuje i něco jako perilymfatická píštěl. Je to vlastně díra mezi středním a vnitřním uchem, kterou uniká tekutina. Může vzniknout po úrazu hlavy, při prudké změně tlaku, třeba když zvedáte něco těžkého, nebo jako komplikace po operaci. Závrať se pak objevuje, když se změní tlak – když kýchnete, zakašlete se nebo se nějak namáháte.

Záněty a infekce vestibulárního aparátu

Když se vestibulární aparát ve vnitřním uchu zapálí nebo napadne infekce, rovnováha se prostě rozpadne. Představte si, že jste najednou ztratili schopnost vnímat, kde se nacházíte v prostoru – přesně tak se cítí lidé, které tenhle problém postihne. Závrať přichází náhle, místnost se točí a s ní přichází i nevolnost, která vás může dostat na kolena.

Vestibulární neuritida vás dokáže zaskočit úplně nečekaně. Ráno se probudíte a najednou je všechno jinak – svět se točí a vy se nemůžete udržet na nohou. Většinou za tím stojí virus, který napadne nerv spojující vnitřní ucho s mozkem. Ten závrať může trvat hodiny, někdy i dny, a doprovází ho intenzivní nevolnost až zvracení. Dobrou zprávou je, že sluch to neovlivní – díky tomu lékaři lépe poznají, o co jde.

Labyrintitida je ještě nepříjemnější, protože kromě rovnováhy zasáhne i sluch. Může ji způsobit virus i bakterie, často se přidá k zánětu středního ucha nebo nachlazení, které jste možná brali na lehkou váhu. Najednou máte nejen závrať, ale i špatně slyšíte, v uchu vám pípá a tlačí. Pokud jde o bakteriální formu, není čas váhat – potřebujete antibiotika a to rychle.

Co se vlastně děje uvnitř? Když virus nebo bakterie proniknou do vnitřního ucha, tělo se brání zánětem. Jenže citlivé struktury vestibulárního aparátu pak otékají a přestávají správně fungovat. Ty drobné buňky, které normálně hlídají každý váš pohyb a natočení hlavy, začnou mozku posílat zmatené signály. Mozek neví, co si s tím má počít, a výsledek? Máte pocit, že se točíte vy nebo celý svět kolem vás.

Nejčastěji za tím stojí běžné virové infekce – chřipka, opar, spalničky. Bakterie jsou vzácnější, ale o to nebezpečnější, zejména když přijdou jako komplikace zánětu středouší nebo mozkových blan. Riziko je vyšší, když máte oslabenou imunitu, trápí vás časté nachlazení, alergie nebo jste už v minulosti měli problémy s ušima.

Jak to lékaři poznají? Potřebujete specialistu – ušního nebo neurologa. Podívá se, jak se vám hýbou oči, otestuje rovnováhu, změří sluch. Důležité je odlišit tyto záněty od jiných příčin závratí, protože léčba se pak liší.

Nízký krevní tlak a nedostatečné prokrvení

Když se vám zatočí hlava a svět kolem začne tančit, za vším může být nízký krevní tlak. Tohle nepříjemné pocit zná spousta z nás – mladí i starší, aktivní sportovci i ti, kdo tráví většinu dne vsedě. Stačí chvilka, kdy tlak klesne víc, než by měl, a mozek nedostane tolik krve, kolik potřebuje. Výsledek? Točí se vám hlava, cítíte se nejistě na nohou a někdy máte dojem, že se každou chvíli složíte.

Náš mozek je pořádný žrout energie a kyslíku. Potřebuje neustálý přísun čerstvé, okysličené krve, jinak prostě nefunguje, jak má. Když mu té krve přijde míň, než očekává, hned protestuje – závratěmi, slabostí, někdy dokonce úplným vypadnutím. Znáte to třeba ráno, když rychle vyskočíte z postele? Najednou se vám udělá špatně, před očima se zatmí a musíte se na chvíli o něco opřít. To je přesně ono – krev se nestihla dostat nahoru do hlavy tak rychle, jak by bylo potřeba.

Proč vlastně tlak klesá? Důvodů je celá řada. Třeba když v létě málo pijete a běháte celý den v horku – tělo ztrácí tekutiny a krve je pak prostě míň. Nebo když hodiny stojíte ve frontě nebo na nějaké akci – krev se shromažďuje v nohách a do hlavy se jí dostává míň. Možná jste někdy cítili, jak se vám po dlouhém stání dělá nevolno? Přesně tohle je ten důvod.

Někdy za tím může být i něco vážnějšího. Srdce, které nebije pravidelně nebo je oslabené, nedokáže pumpovat krev tak, jak by mělo. Mozek pak trpí nedostatkem kyslíku a ozve se závratí, možná si všimnete, že vám zvonění v uších nebo že vidíte rozmazaně. Tělo vám takhle říká: Hele, něco není v pořádku, potřebuju pomoc!

Co když berete nějaké léky? Některé z nich – třeba ty na vysoký tlak, odvodňovací tablety nebo antidepresiva – dokážou tlak pěkně srazit dolů. Zvlášť lidé v pozdějším věku to můžou pociťovat intenzivněji, protože jejich tělo už tak rychle nereaguje na změny. A taky nezapomínejme na to, co jíme. Když se nestravujete pořádně nebo máte chudokrevnost, v krvi prostě není dost červených krvinek, které by kyslík dopravily, kam má.

Migréna a neurologické onemocnění mozku

Migréna patří mezi ta neurologická onemocnění, která dokážou člověku pěkně znepříjemnit život. Miliony lidí po celém světě ji znají až příliš dobře – a nejde jen o tu kruté bolesti hlavy. Často s ní přichází i motání hlavy a závratě, které dokážou být stejně vyčerpávající jako samotná bolest. Představte si, že se najednou místnost kolem vás začne točit, nebo máte pocit, jako byste stáli na palubě lodi v rozbouřeném moři.

Co se vlastně děje v našem mozku během migrenózního záchvatu? Mechanismy jsou opravdu složité – mění se průtok krve v mozkových cévách, neurotransmitery pracují jinak než by měly, a nervové dráhy reagují neobvykle. V mozkovém kmeni a hypotalamu dochází k abnormální aktivitě, což vyvolává ten nepříjemný pocit závratí a ztráty orientace. Někteří lidé popisují, že nevědí, kde je nahoře a kde dole, nebo že mají problém udržet rovnováhu i při běžných činnostech.

Existuje také speciální typ migrény, kterému se říká vestibulární migréna. Tady jsou závratě hlavním problémem – ne bolest hlavy. Můžete cítit, jak se vám všechno točí, nebo naopak máte pocit nestability bez toho otáčení. Tyto epizody trvají někdy jen pár minut, jindy se ale táhnou i několik hodin. A co je zajímavé? Nemusí vůbec přijít klasická migrenózní bolest. Jen ty závratě, nevolnost, přecitlivělost na světlo a zvuky.

Proč se to všechno děje? Důvodů je víc. Když se během záchvatu změní prokrvení mozku, ovlivní to oblasti, které se starají o rovnováhu a vnímání prostoru. Vestibulární systém, který nám pomáhá udržet rovnováhu, prostě nefunguje, jak má. Experti se domnívají, že lidé s touto formou migrény mají nervový systém citlivější na různé podněty – jako by měli „příliš citlivý alarm.

Jenže pozor – ne všechno motání hlavy znamená migrému. Existují i jiná neurologická onemocnění, která vypadají podobně. Například minimozkové příhody, transitorní ischemické ataky nebo dokonce nádory v mozku. Proto je opravdu důležité nechat se pořádně vyšetřit a neházet všechno do jednoho pytle. Moderní vyšetření, třeba magnetická rezonance, dokáže odhalit, jestli v mozku není nějaká strukturální změna.

I epilepsie může způsobovat závrať a zmatení. Ne vždy se projevuje těmi typickými křečemi, o kterých všichni víme. Některé formy se projevují právě poruchami vnímání prostoru. A pak jsou tu ještě onemocnění jako roztroušená skleróza, která poškozují nervová vlákna a mohou vést k dlouhodobým problémům s rovnováhou a pohybovou koordinací.

Jak se s tím dá něco dělat? Léčba vyžaduje komplexní přístup – kombinaci léků, změny v životním stylu a vyhýbání se věcem, které migrénu spouští. Pravidelný spánek dělá divy, stejně jako dostatek tekutin a zvládání stresu. Zní to možná jednoduše, ale právě tyto základní věci dokážou výrazně snížit, jak často a jak silně vás migréna trápí.

Léky a jejich vedlejší účinky

Léky patří mezi nejčastější příčiny závratí a motání hlavy, ale spousta lidí vůbec netuší, že za jejich problémy můžou právě ty pilulky, které spolykají každé ráno. Vedlejší účinky léčiv zasahují do vestibulárního systému, krevního oběhu i nervů – zkrátka do všeho, co nám pomáhá udržet rovnováhu. A závrať z léků? Ta může být od sotva znatelné nejistoty až po pořádné točení hlavy, kdy vám nezbyde než se chytit čehokoliv, co máte po ruce.

Léky na vysoký tlak jsou v tomhle mistři. Ano, snižují tlak, to je přece jejich práce. Jenže u některých lidí ho stáhnou až moc dolů, hlavně když člověk rychle vstane z postele nebo ze židle. Náhlý pokles tlaku – ortostatická hypotenze, jak tomu říkají doktoři – vám může způsobit závrať, černou clonu před očima, nebo máte pocit, že se za chvilku složíte. A pokud vám je přes šedesát? Vaše tělo už prostě nereaguje tak rychle jako dřív.

Pak jsou tu léky na psychiku. Antidepresiva, prášky na úzkost, neuroleptika – všechny mění chemii v mozku, a tím pádem i to, jak vnímáte prostor kolem sebe. Benzodiazepiny, které lékaři často předepisují na spaní nebo uklidnění, vás utlumí natolik, že se můžete cítit nejistě na nohou. A když je užíváte dlouhodobě? Riziko pádu, zvlášť u starších lidí, stoupá do nebezpečných výšin.

Některá antibiotika, konkrétně aminoglykosidy, dokážou poškodit vnitřní ucho. Naštěstí se to nestává často, ale když už, může to být nevratné a opravdu vážné. Proto by každý, kdo tyhle antibiotika bere, měl dávat pozor – jakékoliv závrať nebo změny sluchu jsou signál, že je třeba s doktorem promluvit.

Odvodňovací léky, diuretika, vás mohou zbavit nejen přebytečné vody, ale i důležitých minerálů. A co se pak děje? Tělo je bez tekutin, nervový systém protestuje a vy se cítíte slabí, dezorientovaní, točí se vám hlava.

Největší problém ale nastává, když kombinujete víc léků najednou. Hodně starších lidí spolkne denně pět, šest, někdy i víc různých tablet. Každá z nich dělá něco jiného, ale dohromady? To je chemická směs, kde se může stát cokoliv. Proto je tak důležité s lékařem pravidelně projít všechny léky, co berete – včetně těch volně prodejných – a hned mu říct, když se vám začne motat hlava nebo máte problémy s rovnováhou.

Dehydratace a nedostatek minerálů v těle

Dehydratace patří mezi nejčastější příčiny závratí a motání hlavy, přesto ji mnoho z nás podceňuje. Naše tělo je z větší části tvořeno vodou – konkrétně z přibližně 60 procent. Voda se podílí na nespočtu procesů v organismu, a když jí začne chybět nebo ji ztrácíme rychleji, než dokážeme doplnit, celá rovnováha se rozpadá. A víte, co pocítí nedostatek vody jako první? Právě náš mozek.

Představte si situaci: celý den jste v práci, zapomenete se napít, a když večer vstanete z křesla, najednou se vám zatočí hlava. Není to náhoda. Při nedostatku vody klesá objem krve v těle, a tím pádem i krevní tlak. Mozek je neuvěřitelně citlivý orgán – potřebuje stálý přísun kyslíku a živin, které mu dodává právě krev. Jakmile tlak poklesne kvůli dehydrataci, mozek prostě nedostává, co potřebuje. Výsledek? Točí se vám hlava, cítíte se zmatení, všechno je nějak rozostřené. A nejhorší to bývá při rychlých pohybech – třeba když rychle vstanete nebo se nahnete.

S dehydratací úzce souvisí i nedostatek minerálů, což celou situaci ještě komplikuje. Elektrolyty – sodík, draslík, hořčík, vápník – to nejsou jen chemické prvky ze školní lavice. Jsou to látky, bez kterých by náš nervový systém a svaly prostě nefungovaly. Fungují jako malé elektrické vodiče, díky nimž mozek komunikuje se zbytkem těla. Když se jejich hladina rozkolísá, objevují se problémy – včetně té otravné závrati.

Vezměme si třeba hořčík. Ten reguluje krevní tlak a pomáhá svalům správně fungovat. Chybí-li vám, nejenže vás může točit hlava, ale objevují se i křeče, neustálá únava, problém se soustředit. Draslík zase udržuje správnou rovnováhu tekutin v buňkách a stará se o přenos nervových signálů. Málo draslíku znamená slabost, zmatenost a ano – zase ty závrať.

A co sodík? Dnes ho v jídle máme spíš příliš, ale existují situace, kdy ho naopak chybí. Třeba když se hodně potíte, máte průjem nebo zvracíte. Nízká hladina sodíku v krvi – odborně hyponatremie – je opravdu vážná věc. Může se projevovat závratěmi, nevolností, bolestmi hlavy, a v extrémních případech dokonce ztrátou vědomí.

Riziko dehydratace a nedostatku minerálů není pro všechny stejné. Starší lidé třeba často nepociťují žízeň tak silně jako dříve a jejich ledviny už vodu tolik nezadržují. Sportovci a lidé s fyzicky náročnou prací ztrácejí tekutiny a minerály potem – někdy opravdu hodně. A pak jsou tu lidé s chronickými nemocemi nebo ti, kdo berou léky ovlivňující zadržování vody – ti všichni musí dávat pozor dvojnásob.

Jak tomu předejít? Vlastně je to jednodušší, než si myslíte. Nepijte, až když máte žízeň – to už je vlastně signál, že je pozdě. Pijte průběžně během celého dne. A když sportujete, je horko, nebo jste nemocní, přidejte tekutin ještě víc. A co strava? Ovoce, zelenina, celozrnné produkty, ořechy – to všechno vám přirozeně dodá minerály a elektrolyty, které tělo potřebuje, aby fungovalo, jak má.

Závrať je často znamením toho, že naše tělo ztratilo rovnováhu mezi tím, co vnímají naše oči, co cítí naše svaly a co hlásí naše vnitřní ucho. Když tyto systémy nespolupracují správně, mozek dostává protichůdné informace a my se cítíme dezorientovaní.

Vratislav Horák

Stres úzkost a psychické problémy

Stres, úzkost a různé psychické potíže patří mezi nejčastější, přitom často přehlížené důvody, proč se nám motá hlava. Kolik z nás si vlastně uvědomuje, že to, co prožíváme v duši, se může projevit naprosto hmatatelně v těle? Točení hlavy, pocit nestability – to všechno může mít kořeny v psychice.

Když procházíme náročným obdobím, tělo nás prostě neposlouchá. Rozjede se nám tep, zvedne se tlak, změní se dýchání. Je to reakce organismu na nebezpečí, i když to nebezpečí často existuje jen v naší hlavě. Rychlé, povrchní dýchání, které přichází se stresem, rozhodí rovnováhu mezi kyslíkem a oxidem uhličitým. A ejhle – motá se nám hlava, je nám na omdlení.

Lidé trpící úzkostnými poruchami znají ten podivný stav až příliš dobře. Ten pocit, jako byste nebyli úplně tady, jako byste se dívali na svět skrz zamlžené sklo. Svět je najednou cizí, neskutečný. Tohle odcizení od reality dokáže vyděsit možná víc než samotné závratě.

A pak je tu ještě spánek. Nebo spíš jeho nedostatek. Když nespíme, jak bychom měli, všechno se zhoršuje. Unavený mozek nezvládá správně vyhodnocovat signály z rovnovážného ústrojí a my se potácíme jako po těžké noci, i když jsme nepili. Je to bludný kruh – stres kazí spánek, špatný spánek zesiluje stres.

Deprese přináší vlastní formu závratí. Ta celková vyčerpanost, bezmoc, slabost v nohách – všechno se nějak mísí dohromady. Mozek funguje jinak, chemie v hlavě je rozladěná, a tělo to prostě cítí.

Některé lidi jejich psychická zátěž doslova položí na tělesné úrovni. Možná neumí nebo nemůžou mluvit o tom, co je trápí, a tak to tělo řekne za ně. Závratě, bolesti, nevolnost – to všechno může být hlas duše, která volá o pomoc. A není to výmysl, ty potíže jsou skutečné.

Nejhorší je, když se začneme bát samotných závratí. Strach z toho, že se nám zatočí hlava, může způsobit právě to, čeho se bojíme. Začneme se vyhýbat situacím, místům, lidem. Zůstáváme doma, kde je bezpečno. Jenže to není řešení, to je past.

Vymanit se z toho vyžaduje práci na více frontách současně – rozhovory s terapeutem, možná léky, určitě naučit se techniky, jak zklidnit mysl i tělo. Není to jednoduché, ale cesta z toho ven existuje.

Cukrovka a kolísání hladiny cukru

Cukrovka patří mezi nejčastější zdravotní problémy, se kterými se dnes setkáváme, a přináší s sebou celou řadu nepříjemností zasahujících do běžného života. Závratě a motání hlavy rozhodně patří mezi ty, které dokážou pořádně znepříjemnit den. Viděli jste někdy člověka, který se náhle musí chytit zábradlí nebo se rychle posadit? Možná právě zažívá jeden z těchových okamžiků, kdy mu hladina cukru v krvi dělá neplechu.

Tělo je vlastně jako precizně naladěný stroj – stačí málo a celý systém se rozhodí. Když hladina cukru spadne pod normál, tedy při hypoglykémii, mozek prostě nedostane to, co potřebuje k životu. A víte co? Mozek je v tomhle ohledu pěkný náročník – glukóza je pro něj jako benzín pro auto. Nemůže si ji ukládat do zásoby jako třeba svaly nebo játra, takže reaguje okamžitě. Slabost, třes rukou, pocení, zmatenost... a právě to motání hlavy přichází často jako první varování. Je to signál, že je nejvyšší čas sáhnout po něčem sladkém.

Ovšem pozor – problém není jen ve chvíli, kdy cukr klesá. Hyperglykémie, tedy příliš vysoká hladina, dokáže nadělat stejné potíže. Představte si, že dlouhodobě vysoký cukr ničí jemné cévy v mozku i ve vnitřním uchu, které jsou zásadní pro to, abyste udrželi rovnováhu. Navíc vysoký cukr způsobuje dehydrataci – tělo se ho snaží zbavit močí, což vede k poklesu tlaku a horší prokrvení mozku. Výsledek? Závrať a pocit, že se s vámi celý svět točí.

Nejhorší jsou ale prudké přechody mezi vysokými a nízkými hodnotami. Tyto výkyvy jsou pro tělo opravdová dřina. Mozek nestíhá reagovat, vestibulární systém se ztrácí a vy máte pocit, že se vám podlaha pod nohama rozplývá. Někdy je závrať tak silná, že prostě musíte všechno nechat být a jen sedět, dokud to nepřejde.

A pak je tu ještě dlouhodobý účet, který cukrovka předkládá. Poškození nervů, neboli diabetická neuropatie, postihuje i ty, které zodpovídají za vnímání těla v prostoru. Lidé s touto komplikací často popisují, že mají pocit, jako by chodili po vatě nebo jako by se jim země pod nohama hýbala. Tohle už není o tom, že by zrovna teď byl cukr vysoký nebo nízký – jde o trvalé následky špatně zvládnuté nemoci.

Nesmíme zapomenout ani na srce a cévy. Cukrovka zvyšuje riziko ucpávání cév a horší prokrvení mozku. Zkuste si rychle vstát ze židle – pokud máte cukrovku, může se stát, že krev nestihne dostatečně rychle doputovat do hlavy. Náhle vás přepadne závrať, zatmí se vám před očima a máte pocit, že se za chvilku složíte. Říká se tomu ortostatická hypotenze a diabetici ji znají až příliš dobře.

Srdeční onemocnění a arytmie srdce

Srdeční onemocnění a arytmie srdce patří mezi časté příčiny, proč se nám točí hlava a máme pocit nejistoty. Představte si situaci, kdy vaše srdce nepracuje tak, jak by mělo – nedokáže dodat mozku dostatek okysličené krve. A právě to se pak projevuje těmi nepříjemnými závratěmi.

Arytmie, neboli když srdce bije nepravidelně, může mít celou řadu podob. Někdy je to neškodné, jindy to může být vážný problém. Vezměme si třeba fibrilaci síní – postihuje miliony lidí a při ní horní komory srdce prostě nespolupracují, jak mají. Místo koordinovaného stahu se chovají chaoticky. Výsledek? Krev se nepumpuje efektivně a vy pociťujete bušení srdce, slabost, těžko se vám dýchá a hlava se vám motá, protože tlak kolísá a mozek dostává krev v nepravidelných dávkách.

Může se stát i to, že vám srdce bije příliš pomalu – tomu říkáme bradykardie. Když tep klesne pod šedesát úderů za minutu, prostě nestíhá mozek dostat to, co potřebuje. Zvlášť když vstanete nebo se začnete rychle hýbat. Lidé s tímto problémem často popisují, jak mají pocit, že se jim udělá mdlo, nejsou si jistí při chůzi a hlava se jim točí – hlavně když vstávají z křesla nebo z postele.

A pak je tu opačný extrém – tachykardie. Srdce vám buší jako o závod, přes sto úderů za minutu, i když sedíte a nic neděláte. Problém je, že když srdce bije tak rychle, komory se nestihnou pořádně naplnit krví. Tlak klesne a mozek zase není správně zásobený. Náhlé závraty spojené s divokým tlukotém srdce, úzkost, někdy i bolest na hrudi – to všechno k tomu patří.

Srdeční selhání je dlouhodobá záležitost. Srdce prostě není dost silné na to, aby zvládalo pumpovat krev tak, jak by mělo. Může to být kvůli vysokému tlaku, ucpaným tepnám nebo problémům s chlopněmi. V těle se začne hromadit tekutina, výkon srdce klesá a orgány včetně mozku trpí nedostatkem živin a kyslíku. Pořád jste unavení, těžko dýcháte a často se vám motá hlava – to jsou typické signály.

Chlopenní vady, ať už s nimi člověk přijde na svět nebo je získá později, taky dokážou hodně zatopit. Když máte třeba zúženou aortální chlopeň, krev se z levé komory dostává ven jen obtížně. Zkuste si dát nějakou větší námahu – hlava se vám může začít tolik motat, že se i skácíte. Srdce zkrátka nedokáže zvýšit výkon, když ho tělo potřebuje.

A nesmíme zapomenout na ischemickou chorobu srdeční. Věnčité tepny se zužují, srdečnímu svalu chybí kyslík. To pak může vyvolat nepravidelný tep a celkově srdce pracuje hůř. Nejen že vás bolí na hrudi, ale přidají se i závratě a slabost.

Úrazy hlavy a poškození krční páteře

Úrazy hlavy a poškození krční páteře dokážou člověku pořádně zkomplikovat život. Možná jste to sami zažili, nebo to znáte od někoho blízkého – po pádu, autonehodě nebo sportovním úrazu přichází motání hlavy a závratě, které prostě nechtějí zmizet. Proč se to děje? Celá věc spočívá v tom, že při takovém úrazu se poškodí jemné struktury v hlavě a krku, které nám pomáhají udržet rovnováhu a správně vnímat, kde vlastně jsme.

Když udeříte hlavou, mozek nebo jeho ochranné obaly utrpí přímý náraz. Následky se dostaví často rychle – otřes mozku patří k těm nejčastějším. Mozkové buňky přestanou na chvíli normálně fungovat a vy najednou cítíte, jako by se vám točil svět kolem hlavy. Nestabilita, dezorientace, pocit, že vám uniká půda pod nohama. Tyhle potíže můžou trvat dny, někdy i týdny, a během té doby je běžný den náročnou výzvou. A to mluvíme jen o lehčích případech – vážnější poranění, jako jsou pohmoždění mozku nebo krvácení uvnitř lebky, můžou způsobit závratě, které vás budou trápit mnohem déle.

Poškození krční páteře na první pohled nemusí vypadat jako hlavní viník závratí, ale opak je pravdou. Krkem totiž procházejí důležité nervy a cévy, které dodávají mozku to, co potřebuje – kyslík a živiny. Poraníte-li tuto oblast, může se narušit průtok krve do mozku. Výsledek? Znovu ty nepříjemné závratě a pocit, že vás něco rozhodilo z rovnováhy. Třeba když se stlačí nebo poškodí tepny vedoucí páteří, mozek prostě nedostane dostatek krve – a to se projeví okamžitě.

Vzpomeňte si na typickou autonehodu – náhlý náraz, hlava se škubne dopředu a pak zpět. Tahle situace má dokonce vlastní název: whiplash syndrom. Krční páteř se při tom nadměrně ohýbá a natahuje, svaly a vazy to odnášejí, někdy i nervy. A pak přijde problém – receptory v krku, které tělu říkají, jak je hlava natočená, přestanou správně fungovat. Tělo ztrácí přehled o tom, kde vlastně je, a vy se cítíte neustále rozhození.

Co když ty potíže prostě nezmizí? Posttraumatický vertiginózní syndrom znamená, že se závratě vracejí znovu a znovu. Stačí změnit polohu hlavy nebo se trochu víc fyzicky namáhat a máte to tady zase. Žít s takovým stavem není jednoduché – ovlivňuje to všechno, co děláte. Proto je tak důležité potíže včas rozpoznat a začít s léčbou. Fyzioterapie, speciální cvičení pro rovnováhu, někdy i léky – to všechno dohromady může pomoci zabránit tomu, aby se z dočasných problémů staly trvalé. Čím dřív začnete, tím lepší máte šanci se z toho dostat.