Písničky Františka Nedvěda: Příběhy, které hřejí u srdce

Začátky kariéry s bratrem Janem Nedvědem

František Nedvěd začal svou hudební dráhu společně se svým bratrem Janem v šedesátých letech minulého století. Jejich společná cesta začala v roce 1964, kdy oba bratři založili skupinu Toronto Bluegrass Company. Muzikantské začátky nebyly jednoduché, často vystupovali v malých pražských klubech a na folkových festivalech. Repertoár tehdy tvořily především převzaté písně americké country a bluegrassové klasiky, které bratři postupně začali doplňovat vlastní tvorbou v českém jazyce.

V roce 1972 se oba bratři stali členy legendární skupiny Spirituál kvintet, kde získali cenné zkušenosti a rozšířili si svůj hudební obzor. Jejich charakteristické hlasy se staly nedílnou součástí zvuku této formace. Zároveň však pokračovali ve vlastní tvorbě a vystupování. Zlomovým okamžikem byla jejich spolupráce se skupinou Brontosauři, která začala v roce 1974. Zde se již naplno projevil jejich autorský potenciál a vznikly první velké hity jako Ptáčata, Růže z papíru nebo Valčíček.

Bratři Nedvědové se stali synonymem pro český folk a trampskou píseň. Jejich koncerty byly vyprodané a jejich písně si zpívaly celé generace posluchačů. Charakteristický dvojhlas bratrů, doplněný akustickými kytarami, se stal jejich poznávacím znamením. Texty jejich písní často reflektovaly lásku k přírodě, přátelství a životní hodnoty, které byly blízké především trampské komunitě.

V osmdesátých letech dosáhla jejich popularita vrcholu. Vydali společně několik úspěšných alb, mezi nimiž vyniklo zejména album Podvod z roku 1984. Jejich písně jako Stánky, Kohout nebo Na kameni kámen se staly evergreeny české folkové scény. Koncertovali po celém Československu a jejich vystoupení byla vždy událostí, která přitahovala tisíce fanoušků.

Společné působení bratrů Nedvědů trvalo až do roku 1996, kdy se jejich cesty rozdělily. Za tu dobu vytvořili nezapomenutelný repertoár, který čítá desítky písní, jež se staly součástí české hudební kultury. Jejich spolupráce byla charakteristická nejen profesionální kvalitou, ale i osobitým přístupem k folkové hudbě, který kombinoval prvky country, trampské písně a moderního folku.

Období společného působení bratrů Nedvědů představuje významnou kapitolu v historii české folkové hudby. Jejich písně se dodnes hrají u táborových ohňů, na folkových festivalech i v rádiích. Zanechali nesmazatelnou stopu v české hudební kultuře a jejich tvorba ovlivnila mnoho následujících generací muzikantů. Přestože se jejich cesty později rozešly, období jejich společného působení zůstává zlatou érou českého folku.

Působení ve skupině Brontosauři

František Nedvěd se stal členem skupiny Brontosauři v roce 1974, kdy se připojil ke svému bratrovi Honzovi, který již ve skupině působil. Toto období představovalo jeden z nejvýznamnějších milníků v jeho hudební kariéře. Společně s bratrem vytvořili nezaměnitelné vokální duo, které se stalo charakteristickým znakem skupiny Brontosauři. Jejich harmonické hlasy a schopnost citlivě interpretovat folkové písně přinesly skupině značnou popularitu.

V rámci Brontosaurů se František podílel na vytvoření řady nezapomenutelných skladeb, které dodnes patří do zlatého fondu české folkové hudby. Mezi nejvýznamnější písně z tohoto období patří Podvod, Růže z papíru a Stánky, které se staly skutečnými evergreeny a dodnes je zpívají tisíce lidí u táborových ohňů. František do skupiny přinesl nejen svůj charakteristický hlas, ale také významně přispěl k aranžmá mnoha písní a jejich instrumentálnímu zpracování.

Během působení v Brontosaurech se František Nedvěd významně podílel na formování specifického zvuku skupiny. Jeho kytarová hra, kombinující prvky folku a country, perfektně doplňovala celkový projev kapely. Společně s bratrem Honzou vytvořili jedinečný styl dvojhlasu, který se stal inspirací pro mnoho následujících folkových muzikantů. V tomto období vznikla také řada autorských písní, na kterých se František autorsky podílel, například Ptáčata nebo Frankie Dlouhán.

Brontosauři pod vedením bratrů Nedvědů pravidelně koncertovali po celé republice a jejich vystoupení byla vždy vyprodaná. Skupina se stala symbolem českého folku a trampské písně, přičemž František byl jedním z hlavních tahounů tohoto úspěchu. Jeho přirozený projev a schopnost navázat kontakt s publikem byly pro skupinu neocenitelné. Během koncertů často doprovázel písně vlastními příběhy a vzpomínkami, což vytvářelo nezaměnitelnou atmosféru.

V rámci skupiny se František podílel také na nahrávání několika významných alb, která dodnes patří mezi skvosty české folkové hudby. Jeho působení v Brontosaurech trvalo až do roku 1985, kdy se rozhodl skupinu opustit a vydat se na sólovou dráhu. Toto rozhodnutí bylo ovlivněno jak uměleckými, tak osobními důvody, nicméně vztahy se členy skupiny zůstaly přátelské. Období strávené v Brontosaurech významně ovlivnilo jeho další hudební směřování a zanechalo nesmazatelnou stopu v historii české folkové hudby. Písně z této éry jsou dodnes živé a František je s oblibou hrával i na svých sólových koncertech, čímž připomínal toto významné období své kariéry.

Nejznámější písně z dua Nedvědi

Bratři Nedvědové společně vytvořili řadu nezapomenutelných písní, které se staly součástí české folkové historie. Stánky jsou bezpochyby jednou z jejich nejznámějších skladeb, která se pravidelně hrává u táborových ohňů. Tato píseň vypráví příběh o lásce a nostalgii, přičemž její jednoduchá melodie a chytlavý refrén si získaly srdce několika generací posluchačů. Další významnou písní je Na kameni kámen, která reflektuje životní moudrost a filozofické zamyšlení nad během času.

Valčíček představuje další ikonickou skladbu, která se stala synonymem pro folkovou tvorbu bratrů Nedvědů. Její melodie a text dokonale vystihují atmosféru country festivalů a přátelských setkání. Píseň Podvod zase patří k těm skladbám, které dokážou rozpohybovat davy na koncertech a její text o zklamání v lásce si zpívají lidé napříč celou republikou.

Nezapomenutelnou součástí repertoáru je také Kohout, píseň která svojí energií a rytmem představuje typickou ukázku spolupráce obou bratrů. Skladba Růže z papíru se zase řadí mezi ty nejcitlivější a nejpoetičtější písně, které kdy duo vytvořilo. Její něžný text o křehkosti lásky a života obecně patří k vrcholům jejich tvorby.

Mezi další významné písně patří Igelit, která vypráví příběh o jednoduchém životě v přírodě a svobodě, kterou takový život přináší. Frankie Dlouhán je zase skladba, která v sobě nese prvky americké country music, ale přesto zůstává ryze českou písní s charakteristickým rukopisem bratrů Nedvědů.

Píseň Ptáčata se stala hymnou mnoha dětských táborů a skautských oddílů, její melodie a text dokonale vystihují romantiku táboření a přátelství v přírodě. Souhvězdí jisker představuje další významnou skladbu, která svojí poetikou a atmosférou přenáší posluchače k táborovému ohni pod hvězdnou oblohou.

V repertoáru nechybí ani Vojanda, píseň která svojí veselou melodií a chytlavým textem baví publikum na každém vystoupení. Slunovrat pak reprezentuje hlubší rovinu tvorby, kde se bratři zamýšlejí nad koloběhem života a přírodními cykly. Píseň Kytka zase představuje jednu z nejlyričtějších skladeb, která svojí jemností a citlivostí dokáže dojmout každého posluchače.

Mezi další významné písně patří Zvon, která svojí melodickou linkou a textem o přátelství a věrnosti patří k nejoblíbenějším skladbám na koncertech. Přítel je další písní, která svojí upřímností a prostotou vystihuje podstatu lidských vztahů a přátelství, což bylo vždy ústředním tématem tvorby bratrů Nedvědů.

Písničky jsou jako barevné listy podzimu, každá má svůj příběh a každá nese kousek mého srdce

Zdeněk Malina

Sólová kariéra Františka Nedvěda

František Nedvěd se na sólovou dráhu vydal v roce 1996, kdy se rozhodl opustit společné působení se svým bratrem Janem. Toto rozhodnutí bylo pro mnohé fanoušky překvapivé, ale František cítil potřebu vyjádřit se hudebně svým vlastním způsobem. Jeho první sólové album Neváhej a vejdi vyšlo v témže roce a okamžitě si získalo přízeň posluchačů. Album obsahovalo jak nové písně, tak i některé známé skladby v novém aranžmá.

V následujících letech František Nedvěd intenzivně koncertoval a vydával další alba. Mezi jeho nejúspěšnější sólové písně patří Devatenáct námořníků, Kytka, Podvod a Ptáčata. Tyto skladby se staly nedílnou součástí českého folkového repertoáru a dodnes je zpívají tisíce lidí u táborových ohňů. František dokázal ve své tvorbě spojit prvky folku, country a trampské písně, přičemž texty jeho písní často reflektovaly každodenní život, lásku a přírodu.

V roce 2000 vydal album Druhé podání, které představovalo významný milník v jeho sólové kariéře. Na tomto albu spolupracoval s řadou významných hudebníků české folkové scény a dokázal, že i jako sólový interpret má co nabídnout. Jeho charakteristický hlas a osobitý způsob interpretace se stal jeho poznávacím znamením.

František Nedvěd se nevěnoval pouze nahrávání studiových alb, ale byl také velmi aktivní na koncertní scéně. Pravidelně vystupoval na festivalech, v kulturních domech a na open-air akcích po celé České republice. Jeho koncerty byly známé tím, že dokázal vytvořit neopakovatelnou atmosféru a navázat přímý kontakt s publikem. Často mezi jednotlivými písněmi vyprávěl příběhy a vzpomínky, což jeho vystoupením dodávalo osobitý charakter.

V pozdější fázi své sólové kariéry se František zaměřil na spolupráci s mladšími muzikanty, kterým předával své zkušenosti. Významná byla jeho spolupráce s kapelou Tie Break, se kterou koncertoval a nahrával několik let. Toto spojení přineslo svěží vítr do jeho tvorby a pomohlo mu oslovit i mladší generaci posluchačů.

Jeho písňový repertoár zahrnoval více než stovku autorských skladeb a cover verzí. Mezi nejoblíbenější patřily Stánky, Frankie Dlouhán, Růže z papíru a Valčíček, které sice vznikly během jeho působení s bratrem Janem, ale v jeho sólovém podání dostaly nový rozměr. František Nedvěd dokázal každé písni vtisknout osobitý charakter a emocionální hloubku, což oceňovali jak jeho dlouholetí fanoušci, tak i noví posluchači.

V průběhu své sólové kariéry vydal celkem jedenáct studiových alb a několik živých nahrávek z koncertů. Jeho tvorba významně obohatila českou folkovou scénu a inspirovala mnoho následovníků. František Nedvěd se stal symbolem české folkové hudby a jeho písně zůstávají živé i po jeho odchodu.

Spolupráce s dalšími českými folkovými umělci

František Nedvěd během své dlouholeté hudební kariéry navázal významnou spolupráci s řadou českých folkových umělců. Nejvýznamnější bylo bezpochyby jeho působení s bratrem Janem Nedvědem, se kterým vystupoval v legendární skupině Brontosauři. Jejich společné písně jako Stánky, Valčíček nebo Ptáčata se staly nedílnou součástí české folkové historie. Společně koncertovali po celé republice a jejich vystoupení byla pravidelně vyprodaná.

V průběhu let František Nedvěd také často spolupracoval s Pavlem Žalmanem Lohonkou, se kterým sdílel podobný hudební styl a lásku k přírodě. Jejich společná vystoupení byla charakteristická harmonickým propojením hlasů a kytarových partů. Společně nahráli několik písní, které se objevily na různých kompilacích českého folku.

Významná byla také spolupráce s Wabi Daňkem, se kterým František Nedvěd často vystupoval na folkových festivalech. Jejich společné písně byly oblíbené zejména mezi trampskou komunitou a milovníky outdoorového života. Vzájemně si také hostovali na svých koncertech a nahrávkách.

V pozdějších letech své kariéry František Nedvěd často vystupoval s mladšími folkovými umělci, kterým předával své zkušenosti. Mezi nimi byli například Petr Kocman a skupina Příbuzní, se kterými nahrál několik společných alb. Tato spolupráce přinesla zajímavé hudební fúze a pomohla přenést tradiční folkové hodnoty do současné podoby.

Na festivalech Porta a dalších folkových akcích František Nedvěd pravidelně spolupracoval s Spirituál kvintetem, Robertem Křesťanem a skupinou Druhá tráva. Tyto spolupráce vedly k vytvoření jedinečných hudebních aranžmá a interpretací známých folkových písní. Nedvědův charakteristický hlas se skvěle doplňoval s vokály ostatních interpretů a vytvářel nezaměnitelnou atmosféru.

V rámci různých benefičních koncertů František Nedvěd spojil síly s Jaroslavem Samsonem Lenkem a Vlastou Redlem. Společně připravili několik speciálních vystoupení, kde prezentovali to nejlepší z české folkové scény. Jejich společné koncerty byly vždy událostí, která přitahovala pozornost médií a fanoušků.

Nedvědova schopnost spolupracovat s různými umělci napříč generacemi ukázala jeho všestrannost a otevřenost novým hudebním přístupům. Jeho písně se staly inspirací pro mnoho následovníků české folkové scény a dodnes jsou často přehrávány a interpretovány mladšími muzikanty. Díky těmto spolupracím se podařilo zachovat kontinuitu českého folku a předat jeho odkaz dalším generacím posluchačů i interpretů.

Významná koncertní vystoupení na Strahově

František Nedvěd patřil mezi nejvýznamnější osobnosti české folkové a country scény a jeho vystoupení na strahovském stadionu se zapsala do historie české hudby. Nejpamátnější koncert se odehrál v roce 1996, kdy společně se svým bratrem Janem Nedvědem uspořádali monumentální vystoupení pod názvem Strahov. Tento koncert navštívilo přes 60 000 nadšených fanoušků, kteří společně s bratry zpívali jejich nezapomenutelné písně jako Stánky, Valčíček a Růže z papíru.

Atmosféra na strahovském stadionu byla tehdy naprosto jedinečná, když se nad Prahou začalo stmívat a tisíce lidí rozsvítily zapalovače během legendární písně Ptáčata. František Nedvěd zde předvedl svůj charakteristický hluboký, sametový hlas, který se dokonale propojil s bratrovým projevem. Koncert trval více než tři hodiny a obsahoval průřez celou jejich společnou kariérou, včetně písní z období skupiny Brontosauři.

V roce 2000 se František Nedvěd na Strahov vrátil při příležitosti velkého folkového festivalu, kde vystoupil jak se svými sólovými písněmi, tak i s několika hosty. Zazněly zde jeho oblíbené skladby jako Devatenáct námořníků a Kočovní herci. Publikum bylo fascinováno především momentem, kdy František začal hrát první akordy písně Frankie Dlouhán, a celý stadion se spontánně přidal ke zpěvu.

Poslední velké vystoupení Františka Nedvěda na Strahově se uskutečnilo v roce 2011, kdy zde uspořádal koncert k oslavě svých 65. narozenin. Během tohoto emotivního večera zazněly nejen jeho největší hity, ale i méně známé písně z jeho bohatého repertoáru. Zvláštním momentem bylo provedení písně Podvod, kterou věnoval všem svým věrným fanouškům, kteří ho podporovali po celou jeho kariéru.

Strahovský stadion se stal pro Františka Nedvěda místem, kde mohl naplno předvést svůj jedinečný talent a schopnost spojit lidi prostřednictvím hudby. Jeho koncerty zde byly vždy výjimečné tím, že dokázaly vytvořit atmosféru intimního setkání, i když se jednalo o vystoupení pro desetitisíce lidí. Každé jeho vystoupení na Strahově bylo pečlivě připraveno a doprovázeno špičkovými muzikanty, kteří pomáhali vytvářet nezaměnitelný zvuk jeho písní.

Tyto koncerty se staly důležitou součástí české hudební historie a dodnes jsou připomínány jako jedny z nejvýznamnějších událostí v historii české folkové a country hudby. František Nedvěd dokázal na Strahově vytvořit nezapomenutelné okamžiky, které v srdcích jeho posluchačů zůstávají dodnes.

Nejúspěšnější alba a hudební ocenění

František Nedvěd se během své dlouhé hudební kariéry zapsal do historie české folkové a country scény řadou úspěšných alb. Mezi jeho nejvýznamnější nahrávky patří album Neváhej a pojď z roku 1998, které získalo platinovou desku za prodej více než 50 000 nosičů. Toto album obsahovalo některé z jeho nejznámějších písní, včetně titulní skladby a duetu Ptáčata s bratrem Janem.

V roce 2001 vydal František Nedvěd další významné album Druhá sklizeň, které se setkalo s velkým ohlasem u posluchačů a kritiky. Album obsahovalo jak nové autorské písně, tak i cover verze známých folkových skladeb. Za toto album obdržel zlatou desku a nominaci na cenu Akademie populární hudby.

Významným milníkem v jeho diskografii bylo také album Kolíne, Kolíne z roku 2004, které představovalo návrat ke kořenům české lidové písně. Toto album získalo ocenění za nejlepší folkové album roku a prodalo se ho přes 30 000 kusů. František Nedvěd za něj obdržel prestižní cenu Anděl v kategorii Folk & Country.

V roce 2008 vydal společné album s dcerou Klárou nazvané Jako bychom si od věků všechno chtěli říct, které dokumentovalo jejich jedinečné hudební souznění. Album získalo zlatou desku a stalo se jedním z nejprodávanějších titulů v žánru folk a country daného roku.

Mezi další úspěšná alba patří Třetí pokus (2010), které obsahovalo řadu původních skladeb a získalo pozitivní ohlasy od hudebních kritiků. Album se umístilo na předních příčkách prodejních žebříčků a František Nedvěd za něj obdržel platinovou desku.

V průběhu své kariéry získal František Nedvěd několik významných ocenění. V roce 2006 byl uveden do Síně slávy české country hudby, což bylo významné uznání jeho celoživotního přínosu tomuto žánru. Opakovaně byl nominován na ceny Anděl a získal několik zlatých a platinových desek za prodej svých alb.

Jeho poslední studiové album Půlstoletí z roku 2015 bylo završením jeho bohaté hudební kariéry. Album obsahovalo průřez jeho nejúspěšnějšími písněmi v nových aranžích a získalo zlatou desku. Celkově během své kariéry prodal více než 500 000 hudebních nosičů, což ho řadí mezi nejúspěšnější interprety českého folku a country.

Za svůj přínos české hudební scéně obdržel František Nedvěd v roce 2018 zvláštní cenu za celoživotní dílo od Ochranného svazu autorského. Jeho písně se staly součástí zlatého fondu české populární hudby a jsou dodnes hrány a zpívány na folkových a country festivalech po celé České republice.

Typický hudební styl a texty písní

František Nedvěd se během své dlouhé hudební kariéry profiloval jako interpret folkové a trampské hudby, přičemž jeho charakteristický hudební styl byl založen na jednoduchosti a upřímnosti projevu. Jeho písně typicky doprovázela akustická kytara, která tvořila základ většiny skladeb. Texty jeho písní se vyznačovaly poetičností a často reflektovaly témata jako láska k přírodě, přátelství, život na cestách a mezilidské vztahy.

Melodická struktura jeho skladeb byla postavena především na durových tóninách, které dodávaly písním optimistický nádech, i když se někdy zabývaly i vážnějšími tématy. Charakteristickým prvkem bylo časté využívání vícehlasého zpěvu, který si osvojil zejména během působení ve skupině Brontosauři. Tento prvek se stal jeho poznávacím znamením a přenesl si jej i do své sólové kariéry.

V textech písní František Nedvěd často pracoval s metaforami a přírodními motivy. Jeho texty byly srozumitelné a přímočaré, což jim dodávalo na autenticitě a umožňovalo posluchačům se s nimi snadno ztotožnit. Častými tématy byly horské scenérie, táborové ohně, putování krajinou a romantické vztahy. Písně jako Stánky nebo Valčíček se staly doslova lidovými a zpívají se u táboráků dodnes.

Nedvědův hudební projev byl charakteristický osobitým hlasovým zabarvením, které bylo nezaměnitelné a okamžitě rozpoznatelné. Jeho interpretační styl byl přirozený, bez zbytečného patosu či umělých manýr. To odpovídalo i celkové filozofii folkové hudby, která klade důraz na autenticitu a upřímnost projevu.

V harmonických postupech jeho skladeb se často objevovaly jednoduché, ale účinné kombinace akordů, které podporovaly melodickou linku a umožňovaly snadné zapojení publika do zpěvu. Rytmická stránka jeho písní byla většinou postavena na pravidelném střídání důrazů, což odpovídalo tradici české folkové hudby. Často využíval také synkopické prvky, které dodávaly skladbám charakteristický rytmický spád.

Texty jeho písní často obsahovaly autobiografické prvky a odrážely jeho vlastní životní zkušenosti a prožitky. Tato osobní rovina dodávala písním na věrohodnosti a umožňovala posluchačům lépe pochopit autorův svět a jeho pohled na život. Nedvěd dokázal ve svých textech spojovat každodenní realitu s poetickými obrazy, což vytvářelo jedinečnou atmosféru jeho tvorby.

V pozdější fázi své kariéry začal do svého repertoáru zařazovat i prvky country music, což jeho hudební projev obohatilo o nové zvukové barvy a rytmické prvky. I přes tyto vlivy si však zachoval svůj charakteristický rukopis a zůstal věrný základním principům folkové hudby, která byla jeho domovským žánrem.

Odkaz v české folkové hudbě

František Nedvěd zanechal v české folkové hudbě nesmazatelnou stopu, která přetrvává i dlouho po jeho odchodu. Jeho písně se staly součástí kulturního dědictví a ovlivnily několik generací posluchačů i muzikantů. Charakteristický hlas a osobitý interpretační styl, kterým dokázal přenést emoce přímo do srdcí posluchačů, se stal inspirací pro mnoho následovníků v žánru folku a country.

Repertoár Františka Nedvěda obsahuje desítky písní, které se staly skutečnými evergreeny české folkové scény. Mezi nejvýznamnější skladby patří Stánky, Valčíček, Ptáčata či Igelit, které dodnes zaznívají u táborových ohňů a jsou pevnou součástí českého folkového kánonu. Jeho tvorba se vyznačovala především upřímností, životní moudrostí a schopností zachytit běžné lidské příběhy a pocity.

Významný vliv na českou folkovou scénu mělo také jeho působení ve skupině Brontosauři, kde společně s bratrem Janem vytvořili nezaměnitelný hudební styl. Jejich harmonické dvojhlasy se staly charakteristickým prvkem, který inspiroval řadu následovníků. Písně Františka Nedvěda často reflektovaly témata přátelství, lásky k přírodě a životních hodnot, což rezonovalo s posluchači napříč generacemi.

V kontextu české folkové hudby představuje odkaz Františka Nedvěda most mezi tradičním trampským písničkářstvím a moderním folkem. Jeho písně kombinovaly jednoduchost a přímočarost trampských písní s sofistikovanějším hudebním zpracováním a hlubším textovým obsahem. Toto spojení vytvořilo jedinečný styl, který významně přispěl k rozvoji českého folku v 70. a 80. letech 20. století.

Nedvědovy písně se vyznačují také výraznou melodičností a textovou srozumitelností, což přispělo k jejich široké popularitě. Jeho schopnost spojit poetické texty s chytlavými melodiemi vytvořila množství skladeb, které si získaly srdce posluchačů napříč společenskými vrstvami. Texty jeho písní často obsahují životní moudrost a reflexi každodenních situací, což jim dodává nadčasovou platnost.

Význam Františka Nedvěda pro českou folkovou hudbu spočívá také v jeho roli jako interpreta písní jiných autorů. Dokázal dát známým skladbám osobitý charakter a často je zpopularizoval natolik, že se staly neodmyslitelně spojenými s jeho jménem. Jeho interpretační styl ovlivnil způsob, jakým se folk v Česku hraje a zpívá dodnes.

V současnosti představují písně Františka Nedvěda důležitou součást repertoáru mnoha amatérských i profesionálních muzikantů. Jeho skladby jsou pravidelně hrány na folkových festivalech, v rádiích a při různých společenských příležitostech. Tento živý odkaz dokazuje, že jeho tvorba překročila hranice své doby a stala se trvalou součástí české hudební kultury.

Poslední nahrávky a vystoupení před smrtí

František Nedvěd se v posledních letech svého života věnoval především koncertování a nahrávání nových písní, i když už jeho zdravotní stav nebyl optimální. Jeho poslední studiové album Souhvězdí Jisker vyšlo v roce 2019 a obsahovalo jak nové skladby, tak i několik přepracovaných verzí starších hitů. Toto album bylo nahráno ve spolupráci s mladšími muzikanty, kteří přinesli do jeho typického folkového zvuku svěží vítr.

V roce 2020, navzdory začínající pandemii, se František Nedvěd snažil udržet kontakt se svými fanoušky prostřednictvím online vystoupení. Uspořádal několik komorních koncertů, které byly streamovány na internetu, kde zpíval své nejznámější písně jako Stánky, Valčíček a Ptáčata. Tyto koncerty byly velmi emotivní, protože František do nich vkládal veškerou svou energii, i když už bylo znát, že není ve své nejlepší formě.

Poslední živé vystoupení před publikem se uskutečnilo v červnu 2021 v malém klubu v Praze, kde František zahrál v komorním složení s doprovodem akustické kytary. Tento koncert byl mimořádný tím, že František poprvé veřejně představil několik zcela nových písní, které už bohužel nestihl studiově nahrát. Během večera zazněly také upravené verze skladeb z repertoáru Spirituál kvintetu a samozřejmě nechyběly ani písně z dob působení ve skupině Brontosauři.

V posledních měsících života pracoval František na novém albu, které mělo nést název Návraty. Bohužel se jej již nepodařilo dokončit, ale několik rozpracovaných skladeb se dochovalo. Tyto nahrávky jsou svědectvím jeho neutuchající tvůrčí energie a lásky k hudbě. Mezi nedokončenými písněmi byla například velmi osobní balada Poslední vlak do ráje a duet s vnučkou nazvaný Dědečkova kytara.

František Nedvěd také těsně před smrtí nahrál několik vzkazů pro své fanoušky, ve kterých vzpomínal na svou hudební kariéru a děkoval všem, kteří ho během ní podporovali. Tyto nahrávky jsou nyní součástí archívu České televize a příležitostně se objevují v dokumentárních pořadech věnovaných české folkové scéně. Jeho poslední veřejné vystoupení bylo charakteristické nezdolným optimismem a vírou v sílu hudby, která dokáže spojovat lidi napříč generacemi.

V závěru života se František věnoval také předávání svých zkušeností mladším muzikantům. Organizoval neformální hudební setkání, kde učil začínající písničkáře základům folkové hudby a sdílel s nimi své bohaté zkušenosti z více než padesátileté kariéry. Tyto workshopy se staly cenným dědictvím pro nastupující generaci českých folkových muzikantů.